Boj s rakovinou prsu

   Dlouho jsem přemýšlela, jak svůj příběh začít, ale není to vlastně nic složitého.

   Při samovyšetření prsu jsem si nahmatala jistou změnu - bulku v prsu. Absolvovala jsem návštěvu lékaře, následovalo vyšetření mamografem, ultrazvukem a následná biopsie. To vše, se odehrálo v květnu roku 2009 a výsledek byl k mé velké radosti negativní - nádor histologicky neprokázán - fibrocystická mastopatie.
   Jsem Střelec a dle charakteristiky má toto znamení dobře vyvinutou intuici, někdy dokonce až jasnovidecké schopnosti. Právě ty mne za tři měsíce dovedly na nové vyšetření, tentokrát jsem však zvolila jiné pracoviště a to onkologickou kliniku Fakultní nemocnice Olomouc. Toto rozhodnutí mi prodloužilo, možná i zachránilo život.
   Po mamografii, ultrazvuku, magnetické rezonanci a následné biopsii mi byl bohužel prokázán zhoubný nádor prsu. Nemoc, která vzniká v důsledku nekontrolovaného růstu a množení abnormálních buněk v prsní žláze. Byl to samozřejmě obrovský šok a to i proto, že jsem v předchozích letech nezanedbávala preventivní prohlídky. Záhy jsem však pochopila, že to hlavní, co pro sebe mohu udělat, je rychle se z toho šoku dostat. To mi potvrdila i má ošetřující onkoložka, které jsem za všechno moc vděčná a chtěla bych ji tímto poděkovat nejen za její milý a vstřícný přístup. Právě její větu „Musíte tuto nemoc přijmout a naučit se s ní žít, protože psychická pohoda je 80 % úspěchu při léčbě.“ jsem si vzala k srdci a léčba začala.
   Nejprve půlroční chemoterapie ke zmenšení nádoru, tedy systémová aplikace cytostatik – léků, které ničí nádorové buňky přítomné v organismu. Díky specialistům ve Fakultní nemocnici Olomouc, kteří namíchali „léčebný koktejl" se nádor ztratil a v květnu 2010 mi byla provedena částečná (parciální) operace prsní tkáně, tedy záchovná operace prsu. Měsíc jsem si "naordinovala" pauzu na plavání a jízdu na kole, poté následovalo 5 týdnů ozářek. Tím, že jsem neměla mysl zatíženou chmurnými myšlenkami, jsem celou léčbu absolvovala bez větších problémů. Standardním průvodním jevům, které léčbu provázejí, jsem se samozřejmě nevyhnula. Ale představa, že tady chci ještě ve svých 56 letech pobývat, radovat se ze života a ze své krásné dvouleté vnučky Nelinky, mi pomohla všechny negativní jevy léčby zvládnout. Mám za sebou 10 měsíců léčby, cítím se fajn, a co bude dál, neřeším. Samozřejmě budu vzornou pacientkou plnící "rozkazy" ošetřujících lékařů.

   Celému týmu onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc patří můj velký dík a smekám klobouk před jejich náročnou prací. Nesmím zapomenout ani na podanou pomocnou ruku PhDr. Laury Janáčkové, která mi svými radami a vlídným přístupem hodně psychicky pomohla. Seznámila jsem se s ní na konferenci projektu "MUŽ", na jehož další pokračování se moc těším.

   Všem Vám přeji krásné dny, nezapomínejte na prevenci a hlavně MĚJTE SE RÁDY.

   Mgr. Beáta Kameníková, 27. srpna 2010